Stříbrný turnaj pro U11 mix

Poslední souhrn, už fakt poslední v této sezoně. Tentokrát z turnaje o Perníkovou chaloupku. Ano, odhadujete správně, turnaj jsme odehráli v Pardubicích. Čekaly nás tři špíly, dva ve skupině a jeden pak o finální umístění.

Ve skupině jsme měli “nalosovány” silné soupeře z Hradce Králové a pražských Horních Počernic. S žádným z nich jsme nikdy nehráli, takže pro nás byli jednou velkou neznámou.

BCV – Sokol Horní Počernice 38:11

Horní Počernice na nás šli posíleni čerstvou výhrou se Sokoly. Vyrovnaný zápas jim vzal trochu sil, ale i tak nás čekala těžká šichta. Nízké finální skóre odpovídá tomu, že jsme se trochu rozkoukávali v útoku. Obrana šlapala dobře, stejně tak doskok, protože si oba týmy byly výškově podobné.

Královští Sokoli – BCV 38:67

Pocitově silnějším soupeřem byli Sokoli. Udrželi jsme si nasazení z předchozího zápasu, ale polevovala pozornost a proto jsme inkasovali 38 bodů. Hráli jsme fakt pohledný a kolektivní basket. Jenže místy to trochu haprovalo. Hra někdy sklouzla ke hře jeden na jednoho a vypouštěli jsme nasazení v obraně a tím povolili soupeři úseky, kdy nás přehrával. Konec dobrý, všechno dobré.

SŠB Pardubice – BCV 47:42

Ve finále celého turnaje nás čekaly Pardubky, které prošly svou skupinou jak nůž máslem. Zaspali jsme v úvodu a bohužel v první a části druhého hracího úseku zaspávala jednostranně i mladá dvojice rozhodčích. Pardubičtí nás mastili a procházelo jim to. My bohužel nedokázali muziku přitvrdit a z úvodních -9 bodů jsme prohrávali myslím až o 21 bodů.

V poločase jsme měli pouhé 4 fauly a řekli si, že opravdu přitvrdíme a budeme agresivně vyvíjet tlak na hráče s míčem. Problémy nám totiž dělali pardubické úniky rodící se právě z našeho nedůrazu. Třetí čtvrtka uplynula a skóre se nám podařilo stáhnout jen kosmeticky.

V poslední periodě to bylo tzv. “all-in”. Vygradoval náš tlak na balon a zadělali jsme na dramatickou koncovku, jak se na finále sluší a patří. Dokázali jsme se dotáhnout na pouhé 4 body, ale blíž už to bohužel nešlo. V celém zápase jsme doplatili na strach z kontaktu a zakončení, což je prostě naše slabina, kór když se k tomu přidá únava. Je to škoda, opět se tím vracíme k tréninku, nasazení a důrazu v něm. Nebojím se napsat, že bychom jinak vyhráli o 16, nebo i víc bodů.

Na konci sezony nám naše zakončení nastavuje zrcadlo. Určitě to bude velké téma pro tréninky po prázdninách spolu s koncentrací na výkon, ať už jsou hráčky a hráči na lavičce, nebo zrovna hrají. Moc se mi líbilo, jak naše lavička v závěru žila. Bylo super vidět, že i střídající jsou v zápase a výsledek jim není ukradený, i když si třeba zrovna nezahráli.