Rozhovor #3 – Vlasta Novák🏀

Zakladatel klubu, trenér, předseda, srdcař.

Třetím hostem naší letní série rozhovorů je muž, který psal historii jihlavského basketbalu. Vlasta Novák – trenér, předseda a především člověk, který věnoval klubu neuvěřitelných 35 let života.

📌 Kdo je Vlasta Novák?

Stál u zrodu Basketbalového klubu Jihlava, později BC Vysočina. Vychoval desítky skvělých hráčů i lidí. Předsedal klubu dlouhých 12 let. Byl klíčovým článkem při odchodu Petra Bendy do Brna. Pro mnohé trenér, pro další kamarád, rádce i druhý táta.

💬 „Basket mi dal hodně kamarádů, nových přátelství, fyzickou kondici… Co mi vzal? V trenérské éře jsem určitě měl málo času na rodinu, syny i vnoučata.“

Vlasta nikdy nestavěl sám sebe do popředí, přitom jeho role byla pro jihlavský basket naprosto zásadní. Vytvářel zázemí, vedl tréninky, organizoval vše od zápasů po letní soustředění. A hlavně – byl u toho, když jsme jako klub dělali první krůčky.

👤 Jak ho vidí ostatní? Respektovaný, uznávaný, s velkým srdcem pro děti i basket. Věděl, kdy je třeba přísnost, a kdy vlídné slovo. Hráči na něj vzpomínají s pokorou a úctou.

📜 Jedna z jeho nejsilnějších vzpomínek? Rozhodující role při odchodu tehdy mladého Petra Bendy z Jihlavy do Brna. I díky tomu se z Bendy stal český reprezentant a legenda NBL.

👏 Vlasto, děkujeme! Za roky poctivé práce, obětavosti a vášně. Za to, že jsi zanechal stopu, na kterou se nezapomíná. A především – za to, že jsi u toho pořád.

💛🖤 Jihlava má v tobě člověka, kterého může basketbalový svět jen tiše závidět.

Díky, trenére!

Rozhovor:

1. Vzpomeneš si, co tě tehdy motivovalo založit BC Vysočina a jaké byly první roky klubu?

První roky? Bezvládí ve Spartaku po revoluci, vytvořit regulární klub pro sportování nejen mého syna… Situace v prvních letech se odvíjela od disponibilních prostředků – hlavně od města a sponzorů přes Motorpal. Díky této podpoře a mým kontaktům v Purmerendu jsme dokázali hrát i vyhrávat turnaje v Nizozemsku, pozvat mládež z Velké Británie a Nizozemska do Česka, holky a kluci poznali nové přátele. Ti zahraniční si mohli silně poopravit mínění o životě v České republice a poznat naši kulturu.

2. Máš za sebou stovky tréninků i zápasů. Co podle tebe dělá z hráče opravdu dobrého basketbalistu? 

Tréninková píle, důvěra v trenéra, chuť na vlastní zlepšování, sounáležitost s týmem, odolat okolním vlivům na snížení tréninkové morálky…

3. Vzpomenul by sis na nějaký výjimečný moment z lavičky, který tě opravdu zasáhl? (pozitivně nebo negativně)

Nejspíš na turnaj Tubanak 2020 v Kyjově, kde se vlastně začalo formovat pozdější úspěšné družstvo kluků, které postoupilo až do extraligy. Přijeli jsme jako outsideři s mladým týmem, a nakonec porazili namistrované pražské týmy i domácí ubrečené favority a turnaj jsme vyhráli. A taky u toho byl můj vnuk.

4. Když bys měl jmenovat jednoho hráče, který tě v posledních sezonách nejvíc zaujal – kdo by to byl a proč?

Zaujalo mě více mladých hráčů, možná i proto, že jsem byl u startu jejich sportovní dráhy. Jmenovat je radši nebudu, aby nezpychli 😊. Jedno jméno přece – Simona Nováková, pro její nezdolnou vytrvalost, která přes početná zranění vytrvala a válí v extraligovém Trutnově. Díky podpoře rodičů dokázala skloubit sport a studium.

5. A kdo je podle tebe nejvýraznější jméno ze „staré gardy“ – třeba z dob, kdy klub začínal?

Stará garda jsem vlastně já, ale k výrazným hráčů jsem nepatřil. Škoda, že v pěkném článku v Jihlavských listech se právě na „starou gardu“ zapomnělo. Luboš Krejčí, Jirka Cháb, Sláva Vlček, Bohouš Svoboda, Miloš Janderka, Jirka Hodač, Bohouš Roupa… Měl jsem tu čest jako mladé ucho hrát v jednom týmu s legendami Zdeňkem Ustohalem, Jirkou Tenglerem, dr. Myšákem, Buržou Juříčkem…Nesmíme zapomenou na generaci kolem Kamila Šplíchala, bratrů Vondrů, Lukáše Kose, Rychteckého, Tomáše Pětivlase, Tibora Makovického, Jirky Buriana… Z žen určitě Dana Beránková, sestry Bublovi a Digrínovi, Lenka Švarcová, Hana Šárková, Kazdová…Z mladších pak Martina Součková, Marta Schwarzová, Elina Hodková, Gábina Jílková, Bára Kosová. Z nejstarší gardy mimo zmíněných ještě Jenča Novotný, Jirka Beránek, Ivan Bauchner.

6. Jak vnímáš současné směřování BC Vysočina? Sleduješ, co se kolem týmu děje i dnes?

Jasně, že sleduji, ale už ne tolik, jako když aktivně hráli oba moji vnuci. Moc mě mrzí, že oba skončil. Jistě je známé, že se snažíme s Tomášem Kopečným dokumentovat nejenom soutěžní utkání, ale i akce další klubové akce. Myslím, že moje reely s komentáři na Instagramu mají dobrou sledovanost. Občas pokecám nejen o basketu s Pešim, Kopcem, Hořim, Elinou či Evou a samozřejmě taky se šéfem Jakubem. V současné době má klub mezeru v dívčích kategoriích, naopak u chlapců dorůstají snad dobré ročníky. V nové sezóně jsem zvědavý na kluky i holky U19, kluky U17. Věřím, že dospělácká družstva žen a mužů konečně využijí svůj potenciál k postupům, pokud se podaří právě nastavit studium mimo Jihlavu a tréninky. Vedení klubu se snaží shánět prostředky (sponzoři a granty od Města a Kraje) hlavě na výchovu mladých hráčů a hráček, stejně jako na rutinní činnost klubu. Mladí kluci ve vedení silně zvýšili marketing k povědomí o basketu v Jihlavě, k němuž určitě náleží i povedený merchandising.

7. Co bys klubu popřál do dalších let? Kam bys ho chtěl ještě jednou vidět směřovat?

Přání mám už asi 30 let. Pořádnou halu pro míčové sporty, abychom nemuseli stále složitě vyjednávat výjimky pro ligová utkání. Máme sice novou světelnou tabuli, které by to více slušelo v nové hale…Možná budeme hrát ligu v okresních městech jako je Pelhřimov či Jindřichů Hradec…Myslím, že směřování je dáno už dlouhou dobu zaměřením na výchovu mládeže až do juniorského věku, zhodnocení potenciálu jednotlivců prodejem do středisek. Tréninkové možnosti jsou silně limitované kapacitou na hale, nedostatkem dalších volných hodin ve školách a také počtem trenérů. Dobře funguje spolupráce mezi kluby z Vysočiny o hostování hráčů do ligových družstev.

8. Co ti basketbal dal do života jako člověku? A co naopak musel někdy vzít?

Basket mi dal hodně kamarádů, nových přátelství, fyzickou kondici…Co mi vzal? V trenérské éře jsem určitě měl málo času na rodinu, syny i vnoučata. Díky za podporu své manželce Blance.

9. Kdybys měl předat jeden vzkaz dnešním mladým hráčům – co by to bylo?

…aby vydrželi tréninkový dril, důvěřovali svým trenérům, měli radost z výher a poučili se z proher. Hlavně při tom všem nezapomínat na dobré vzdělání, které drtivá většina z nich bude potřebovat v dospělém životě.

Ještě jednou Vlastovi děkujeme a přejeme mu hodně zdraví a ať se daří.🫶🏻😍